tak jsem se konečně dokopal k tomu, abych se na tomto fóru zmínil o stavbě mých modelů letadel z polystyrenu. Že je polystyren materiál vlemi vhodný ke stavbě modelů letadel je svatá pravda. Začal jsem s ním laborovat v době, kdy se ještě stavěly RC soupravy amatérsky, sháněly se součástky z japonských tranzistoráčků, balza spíše nebyla než byla a občas se objevily takové zaručené zprávy, že modely nikdy nebudou létat na baterky. Tak se stavělo z toho co bylo, létalo s tím co se postavilo a metylové palivo se shánělo jak se dalo. Z té doby plynulo mé přesvědčení, že model letadla, pokud to není větroň, musí být slyšet, musí být vidět, tedy kouřit a musí být cítit, tedy smrdět. K tomu samozřejmě musí mít vrtuli (nebo více) a raději také více křídel. Jak šla doba a vyvíjely se nové technologie, materiály a možnosti, i já, zapřísáhlý odpůrce elektřiny jako pohon modelů, i když jinak mě vztah k elektřině živil, jsem začal pošilhávat po tom, že by se to dalo zkusit. Bylo to ale velmi pozvolné a opatrné. Jeden prodejce mě ukecal ke koupil Zlína Z-50L i se servy za výbornou cenu, tak jsem neodolal. Kamarád, také podejce mi nabídl motor, prý střídavý a lipolky, také prý výborné. Osadil jsem model tím, co se mi dostalo do rukou a on létal. Tak jsem si ještě na jedny Vánoce udělal radost a na opětovné ukecání jsem si koupil model Pitts S-2, také se "stříďákem". Pokud se člověk s někým nebo s něčím blíže seznámí, začne požívat familierní názvy. To seznámení ale bylo spíše okoukání, nikoliv zjištění skutečných vlastností. Čuďáky u mne zatím tvrdě vládly. Potom ale přišel zlom. Vyrazil jsem na jednu z prvních výstav MODEL HOBBY v Letňanech a ve stánku pana Budínského jsem začal okukovat sortiment a také se vyptávat. Pan Budínský by byl špatný obchodník, kdyby takovému zákazníkovi jako jsem byl já, něco neprodal. A protože byl (a určitě stále je) dobrý a hlavně poctivý obchodník, koupil jsem si od něho raději hned dva motory s regulátory a dvěma paky tehdy absolutních novinek - baterií LiFePo4 (A123). Doma jsem si přečetl celý natěšený, že se jedná o "stříďáky" BL 2810/12, regulátory že to jsou PULSO 33A a baterky že mají 2300 mAh a 3,3 V na článek. No a v této chvíli jsem také začal přemýšlet o tom, k čemu takové sestavy asi využiji. Přemýšlení netrvalo dlouho, protože mi bylo jasné, že pokud se elektromotoru neublížilo, tak nikdy nechcípl. No a v hlavě se mi začaly rodit nápady na éra, která bych si chtěl postavit. A když, tak dvoumotorová. K přemýšlení se přdalo i bádání o principech elektropohonu, výhodách "stříďáků" a postupně jsem si nimi už mohl tykat. Také narůstaly investice do nabíječek. Co ale bylo nejdůležitější, averze proti elektropohonu postupně odcházela a i když mám stále modely se spalovacími motory, už s benzinovými, tak jsem se přesvědčoval o tom, že vznikají nové možnosti. Líbí se mi řada letadel, hlavně českých a se dvěma motory to je úplně o něčem jiném. Věděl jsem na stopro, že jako stavební materiál bude sloužit polystyrén a že budu muset nejprve získat zkušenosti se stavbou elektroletů. Nechtělo se mi tedy rovnou stavět takový model, jako je třeba L-200 Morava nebo Avia Av-14. Je třeba mít model, který by měl dobře létat, tedy hornoplošník, o dvou motorech bylo jasno od začátku, měl by být jednoduchý na stavbu. Jako první model jsem zvolil po delším bádání právě model německo-francouzského transportního letounu C-160 Transall. Důležité bylo určení velikosti, aby to motory uvezly. Opět jsem hledal podobné modely a nakonec jsem se rozhodl. Tady bych chtěl mé úvodní povídání ukončit a začít se věnovat již konečně zkušenostem ze stavby zvoleného modelu.
Vycházel jsem z toho, že model bude z polystyrenu, lepší je tzv. fasádový. Je o něco tvrdší, než obyčejný izolační, ale zase pevnější, cenově výhodnější, než EPP a snadno dostupný. Další podmínkou bylo to, že základem pro stavbu modelu budou dvě desky o tloušťce 50 mm a dvě desky o tloušťce 100 mm. Byl jsem totiž již z dřívějška zařízen na řezání z desek právě o rozměrech 500 x 1000 mm. Podmínkou pro stavbu modelu je získat takové podklady, ze kterých se dají vytvořit překreslením nebo zvětšováním přes kopírky šablony pro řezání polystyrenu. Technika a technologie řezání polystyrenu byla již na různých místech popsána mnohokrát, to nechám být. Transall má kruhový průřez trupu, to mi z hlediska jednoduchosti stavby vyhovovalo a z ohledem na způsob řezání jsem zvolil průměr trupu 180 mm. Podle toho jsem si vyřezal a obrousil dvojici šablon ve tvaru poloviny mezikruží s přesahem na zavedení řezacího drátu. Tloušťku stěny trupu jsem zvolil 20 mm. Je velmi důležité si zvolit s ohledem na složitost vyřezávaných dílů tvary dalších šablon - bokorysy, půdorysy i nárysy. Kdo již řezal takové díly, ví o čem píši. K přichycení šablon na polystyren nebo ke spojení dílů polystyrenu používám s úspěchem tzv. čalounické špendlíky. Nevýhodou zpracovávání polystyrenu tímto způsobem je poměrně velké množství odpadu.
Pozn.: V pravé části snímku je vidět jedna šablona pro vyřezání poloviny části trupu.
Takto vypadají vyřezané díly trupu.
Takto vypadá odpad po vyřezání polotovarů trupu.
Trup si vždy rozdělím na jednotlivé části, ty vyřežu a slepím. K lepení používám Purex nebo stejné lepidlo různých firem. Slepený trup smirkovým papírem o zrnitosti 80 obrousím a vybrousím tvary tak, aby odpovídaly skutečnému tvaru, např. kulatý tvar přední části nebo zadní části. Ke stavbě se hodí i některé části odpadu, jako např. pro vytvarování přechodu mezi trupem a křídlem, jak je vidět na tomto obrázku.
Ke trupu postupně přilepím vyřezané další díly, jako např. podvozkové gondoly a další a trup vytmelím lehkým šlehaným tmelem (One Time, Red Devil apod.) a vybrousím do hladka. U Transalla jsem jako materiál pro ocasní plochy použil 6 mm silný Depron, který jsem pro zpevnění oblepil papírovou lepící páskou.
Lepenku jsem použil i pro některé další části trupu, aby byly zpevněny.
Přiznám se , že pro vlastní stavbu vyhledávám jednodužší typy předloh, takové které nezaberou tolik času.